O mně

Jsem máma, žena a někde uvnitř stále i to malé dítě, které chce, aby svět byl v rovnováze a dobro vítězilo nad zlem.

..... Zajímá mě, jaké příběhy žijeme, jako společnost, svými vlastními příklady i skrze mýty a příběhy, které žijí v prostoru kolem nás. 

--- nekam tam dát více o ojí cestě za tělem. že joga, pak zpěv a pak body psychoterapie, kde se to vše spojuje a léčí. 

 a zajímá mě, jaké příběhy dětem vyprávíme. My jako společnost, svými vlastními příklady, i skrze mýty a příběhy, které žijí v prostoru kolem nás. A jak se potom z toho hnětou životy.

Odjakživa mě zajímaly příběhy. Nejdřív na stránkách knih, potom Jsem člověk, který se učí žít každým okamžikem, radovat se, být v plnosti a pravdě. S radostí i pochybnostmi, v tichu i v pohybu. Každým nádechem. I každým pádem. Znám ten pocit, kdy se svět rozpadá a na dno s sebou bere vše, o co jsme se dosud opírali. Právě tam, dole, jsem pochopila, že smysl se nedá vymyslet hlavou ani vytlačit vůli. Vynoří se sám, když si dovolíme žít v kontaktu se sebou. A tak se o to snažím a zvu vás na tu cestu se mnou.

Moje životní cesty

Život mě vedl různými směry. Přes putování Afrikou, stěhování z místa na místo, život ve Španělsku. Psaní knih a sdílení příběhů. Rození dětí, budování domova s mužem. Každá z těchto cest odkrývala a formovala nějakou moji část, tvář, roli, kousek mě. Každá z těchto cest mě taky učila naslouchat světu a vnímat, co se ozývá pod povrchem. Mnoho toho přišlo, mnoho odešlo. Slovo, pohyb, ticho a setkávání v tancích se pro mě staly způsoby, jak se dotýkat podstaty. Postupně jsem přestala hledat odpovědi na to, jak by věci měly být a začala se ptát, jaké skutečně jsou. Právě z tohoto místa dnes vyrůstá i moje dnešní já.

Co miluji

Miluji své děti. Svého muže, svou rodinu. A skrze ně to všechno ostatní. Taky vůni posečené louky, kohoutí kokrhání a lámu patky čerstvého chleba a ... čím dál více ty obyčejnskosti. Myslím, že směřuji k tomu nevyhnutelnému - mít radost už jen z toho, že se ráno probudím. A nadýchnu... A pak nikomu neublížím a třeba i rozdám trochu radosti. Možná, že se i čím dál více také ptám, co můžu udělat já pro svět, než co svět může udělat pro mě a je to pro mě léčivé...

... kam směřuji

Když mě celý ten techno svět a hromady plastů vždycky uvrhnou do beznaděje žití, vím, že jednoho dne všechno vypnu a skončím v chaloupce na Šumavě, jako úplná ježibaba, kde bude akorát tak to, co si vypěstuju nebo co mi přinesete za moje knížky. K životu mi bude stačit petrolejka a starý psací stroj a nějaký ten pokec s vámi nad krásami světa a bude to fajn. A budu celá a celičká.