.
Bylo nebylo...
Když jsme cestovali africkým kontinentem, ze severu na jih a z východu na západ, každý kilometr jsme se přesvědčovali o jednom. Nezáleželo, jestli jsme jeli muslimským severem, postbritskou Keňou nebo bývalými koloniemi Francie, křesťanskými státy nebo Nigérií, kde stále pod příkrovem křesťanství doutnal animismus. To vše byly jen kulisy pro lidské životy. Lidi. Děti.
Děti byly všude stejné. Veselé, rozjívené, drzé. A také zvídavé, hravé a plné naděje.
A pak přišly moje vlastní děti, nejdříve chlapec a pak děvčátko. A začala jsem pro ně psát knihy. A pak i pro dospělé...