Píšu s vámi životní příběhy.
Věřím, že každý životní příběh je jedinečný a stojí za to jej vyprávět.
Navštěvuji pamětníky a vedu s nimi rozhovory pro projekt Paměť národa pod organizací Post Bellum.
V srdci jsem stále Čech
-----------
Joe nebo Josef, Josífek Vítovec emigroval krátce po únorovém komunistickém puči. Podařilo se mu dostat do vysněné Ameriky a dokonce k letectvu... "V srdci jsem stále Čech," říká i po desetiletích života v Americe a dotýkáme se spolu bolesti, kterou může přinést ztráta domova, otázky co je to domov... "Dělej co můžeš, s tím, co máš," říká na konci našeho vyprávění, když se jej ptám na životní motto.
(foto archiv Joe Vítovce, loď, na které připlul do Ameriky)
Dělejte hovadiny!
----------
Přežila koncentrák. Většina její rodiny ne. Padala a zase se zvedala. Přesto a nebo možná právě proto byla její energie, v devadesáti letech, nakažlivá: "Najděte si jakoukoli hovadinu a dělejte jí. Ale ne kvasničkářsky. Ve velkým! Když už, tak rána pořádná! To vám radím upřímně z celého srdce, tak jak už jsem stará..." A taky ráda opakovala: "Život je divadlo. A jestli máte sen, splňte si ho, nebo bude pozdě."
(foto Paměť národa)
Vždycky magicky svůj
----------
Nestor českého hermetismu a ve všech režimech tak trochu (dost) provokativní osobnost, autor mnoha publikací včetně legendárního Lexikonu magie. "Jak žít dobrý život? Lidi by si měli vzpomenout, že některé hodnoty jsou věčné a pokud je nebudou dodržovat, tak nemohou být šťastní," řekl mi tehdy na závěr. A znělo to povzbudivě, navzdory těžkému životu, jaký měl.
(foto Eliška Hovorková)